Kaulitz - Ochsenknecht interview - part 3

25. prosince 2007 v 21:50 | Luci |  Články a rozhovory
Dříve byl Che Guevara idol mladistvých. Kdo jsou vaši idolové?
Tom:
Kdež jsme se dříve podívali do nějakého klubu, hodně lidí mělo na sobě tričko Che-Guevara, bylo u nás ale hodně demonstrací, také punkem, to bylo už téma rebelství ohlášeno.
Wilson Gonzales: Stál jsem s 3000 punkery na Marieplatz a demonstroval proti NPD. Ale vlastně tady v Německu tolik důvodů, bouřit se. V Americe je toho tisíc, ale tady?
Je politik, který je vám sympatický?
Bill
: Nemluvím o takových věcech. Nechci nikoho ovlivnit tím, co řeknu. Každý by měl mít svůj vlastní názor.
Tom: Ale v každém případě budeme volit. Teď je nám už 18.
Wilson Gonzales: Válčící party proti sobě jsou mi docela jedno. Když budu mít 18, každopádně budu volit, také se budu informovat. Teď mám ale ještě vzor charakteru, je to například hudebník Tom Morello. Ten hraje zadarmo na demonstracích, aby podporoval dobré akce. Nejdu mu o prachy, ale o věci.
Narodili jste se v éře Kohla. Znáte ho ještě?
Tom:
To je ten velký chlap?
AGerhard Schröder?
Wilson Gonzales
: Hm, SPD?
Tom (směje se): Ano, to jsem taky věděl.
Vaše generace byla ovlivněna studenou válkou, černobylem, umíráním lesů a atomovou elektrárnou. Jaký byl ten převratný zážitek?
Wilson Gonzales:
S jistotou 11.září, ale především to, co se potom stalo. Hodně jsem o těchto atentátech sledoval na televizi a někdy chápa: Amíci si to posledně udělali sami, předtím se připravovali na Bin Ladina. Tehdy jsem pochopil, jak šlape svět, že je Amerika světová policie a do všeho se plete. A jedné stránce chtějí jistě pomoct, ale taky chtějí z toho profitovat. Německo je tady hodně neutrální, dělá, co pokládá za důležité a nenechává se do všeho zatahovat.
Bill: Samozřejmě že jsme zachytili hodně věcí do našeho dětství, ale především je to 11.září. Přesto se pokoušíme, aby nás strach neblokoval.
Umíte si představit, jít do armády? Možná dokonce jít do Afgánistánu, a tam pomoct o výstavbu země?
Jimi Blue
: V žádném případě. Jsem příliš líný. Vždycky stát pod vysokým napětím, vždycky nasadit sto procent, to mi připadá namáhavé. Každopádně budu dělat v civilní službě. V Afgánistánu bych měl jenom strach, to by nebylo nic pro mě.
Wilson Gonzales: Byl jsem už vyřazen, kvůli mému nálevkovitému hrudníku. Ale armáda by taky nebyla nic pro mě, zůstanu raději tady u mých přátel a pomůžu v sociálních věcech a tak.
Tom: Přemýšleli bychom teprve tehdy, když by nás pozvali na prohlídku.
Jak chcete žít, když bude starší?
Tom:
Jako Rolling Stones. Mém životě chci stát dlouho na podiu.
Bill: Někdy bych rád měl vlastní značku a byt v zahraničí. Přesto: Moje kořeny jsou v Německu, tady se chci vždycky vracet.
Jimi Blue: Později bych rád navrhoval modu. Možná to ještě půjde z mých dvou let na Woldarfově škole.
Wilson Gonzales: Rád bych měl obrovskou firmu, která by vyráběla všechny možné věci: Filmy, hudbu, židle, módu a kondomy.
Umíte si ještě vzpomenout, kdy jste poprvé o tom druhém slyšeli?
Jimi Blue:
Tehdy jsou četl o Tokio Hotel v Bravu.
Wilson Gonzales: Před několika lety mi dál kámoš do rukou vaše cd a řekl: Podiv se, to je nová kapela z Německa. Líbilo se mi to, to ještě vím.
Bill: My jsme vás viděli ve filmech a samozřejmě si všimli, že jste tak ve stejném věku.
Wilson Gonzales: Když jsem poprvé viděl fotku Tokio Hotel, pomyslel jsem si: Wow, to jsou ale šílenci.
Wilson Gonzales, 17 a Jimi Blue Ochsenknecht, 15, jsou synové německého herce Uwe Ochsenknechta. Jsou známi díky hlavním rolím ve filmech »Die Wilden Kerle 1-4« Jimi Blue vydal kromě toho také svoje první album »Mission Blue«, singl »I'm lovin' (l.r.h.p.)« je v tom desítce německé hitparády.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.